Tunisko - náboženství

Státním náboženstvím je islám. Je stejně jako křesťanství nebo židovství monoteistické. Alláh je nadpřirozený a všemocný, jediný a nedělitelný Bůh, je tvůrcem vesmíru a všech stvoření, určuje osud lidí, nemá tělesnou podobu ani Syna. Prostřednictvím Mohameda nechal Alláh v letech 608 - 632 v Mekce a Medině sepsat arabsky svá božská zjevení v Koránu, posvátné knize islámu (islám = podřídit se vůli Boží). Muslim musí dodržovat pět základních pilířů víry:

ŠAHÁDA

"Vyznávám, že není boha kromě Alláha a Mohamed je posel Boží". Tato věta je obsahem islámu. Jejím pronesením v arabském originále se člověk stává muslimem. Chce-li se nevěřící stát muslimem, musí pronést tuto větu před významným islámským činitelem nebo dvěma svědky a pořídit úřední zápis.

SALÁT

modlitba. Věřící je povinen modlit se pětkrát denně. Poprvé za úsvitu, pak v poledne, odpoledne, při západu slunce a naposled při vyhasnutí posledních červánků. Čas k modlitbě oznamuje muezzin voláním z minaretu a věřící může modlitbu vykonat kdekoliv, pokud je obrácen tváři k Mekce a má pod sebou půdu, na níž nevstoupila noha nevěřícího. Pro tento účel se používá modlitební kobereček, zvaný sadžába.

ZAKÁT

povinná almužna. Jedná se víceméně o formu daně, která se odevzdá úřadům, které prostředky dále rozdělí těm, kterým jsou potřebné. Sazba kolísá podle druhu plodiny a zboží, mezi 2 a 5 %. Opakem je dobrovolná almužna, zvaná sadaqá, tedy to, čím přispěje člověk chudákovi na ulici.

SAUM

půst. Třicet dní měsíce ramadánu nebývá pro věřící nejlehčí. Od sluncem východu do slunce západu je muslim povinen se zdržet jídla a pití a vůbec polknutí čehokoliv, kouření, pohlavního styku a záměrného zvracení. V noci si však může všechno vynahradit. Ale zcela paradoxně spotřeba potravin během ramadánu oproti jiným měsícům stoupá. Ramadán je řízen lunárním kalendářem a každý rok přichází o 11 dní dříve. Nemusí ho dodržovat těhotné ženy, děti do 10 let, nemocní a cestující. Označuje měsíc, kdy byl prvně zjeven Korán. Půst končí slavností Al-Aíd As-Fitr, která trvá několik dní.

HADŽ

pouť do Mekky. Jednou za život by měl každý dospělý muslim vykonat pouť do Mekky. Pouť je náročná nejen finančně, časově, ale i fyzicky.

Na Djerbě dnes žije i celkem početná židovská komunita. Usadila se zde po roce 586 př.n.l., kdy došlo ke zničení Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Židé žijí již po staletí ve vesničkách Hara Kbira a Erriadh. Kameny ze zničeného chrámu byly použity při stavbě synagogy La Ghriba na Djerbě. Jsou zde uloženy nejstarší svitky tóry na světě. Každoročně se zde sjíždějí židé z celé severní Afriky u příležitosti velikonočního svátku poutníků, vždy na počátku května. Čtou, zpívají a vykládají tóru. Synagoga je vyzdobena orientálními kachlemi s glazurovanou vrstvou, okny se třpytivými barvami a provoněna kadidlem.

------------------------------------------------------------------------------------------------

MEŠITA

V mešitě naleznete minaret, nádvoří, hrobku zakladatele, knihovnu a náboženskou školu madrasa. Na půdu mešity mohou nevěřící ve svatém městě Kairouanu a několika dalších městech vstoupit pouze mimo dobu modliteb. Modlitební sály mešit jsou pokryty koberci a podložkami, na které nesmíte vstoupit v botách. Sloupořadí vede do minbaru (kazatelny) a do mihbaru (oltářního výklenku), které směřují k Mekce. Interiéry mešit působí jednoduše, protože Korán zakazuje zobrazování lidí a zvířat. Stěny tak zdobí pouze rostlinné a kaligrafické motivy. Mešity vděčí za svou krásu právě jednoduchosti jejich architektonického ztvárnění.Do mešity vstupujte se zahalenými rameny a dlouhými nohavicemi. Pamatujte na zákaz vstupu do modlitebních sálů.

MINARET

Svolávání k modlitbě vyvolává 5 x denně muezzin z minaretu. Tento typický zvuk symbolizuje arabský svět lépe, než cokoliv jiného. Modlitbě předchází rituální omývání tváře, úst, rukou a chodidel. Při modlitbě by měl být muslim otočen tváří k Mekce a stát na "čisté" zemi (koberečku). Modlitební časy jsou svítání, poledne, odpoledne, západ slunce a dvě hodiny po jeho západu.

MEDINA

Nejzajímavější částí tuniského města je Medina, což znamená staré opevněné město. Uvnitř hradeb Mediny se nacházejí trhy, na kterých můžete koupit téměř cokoliv od koření, věcí denní potřeby až po turistické suvenýry.

MARABOUT

Na Djerbě se nachází mnoho malých staveb, které připomínají svým vzhledem hroby ctihodných lidí. Slova marabout znamená stavba, ale i označení člověka. Marabout - stavba leží na čtvercovém základě a na vrcholu má kupoli, která symbolizuje nebeskou klenbu. Často je vytvořena z jednoho kusu. Marabout - člověk je "svatý" člověk, který byl obdivován svou láskou k bližnímu a náboženskými znalostmi.

ZAOUIA

Další církevní stavbou je zaouia. Je hezčí než marabout a je postavena kolem hrobu zbožného člověka a sídlem modliteb a poučení. V současnosti je místem konání bohoslužeb. Skládá se z centrálního dvora, kolem něj je pohřebiště, kaple, prostor pro rituální očistu a malé místnosti pro skupiny návštěvníků a studentů. Marabout a zaouia měly stejnou funkci jako menzel a mešita, tedy obrannou. Zaouiu je možné si prohlédnout při prohlídce muzea v Houmt Souku, neboť je v této stavbě umístěna.

------------------------------------------------------------------------------------------------

ZVYKY OBLEČENÍ

Tuniské ženy nosí různé typy krojů, oblastních a tradičních. Pro vesnici jsou typické kroje jasných barev, sepnuté stříbrným šperkem. Dominuje barva červená nebo modrá. Často také uvidíte ženy zahalené do pruhu bílé nebo krémové látky, tento oděv se nazývá sifsárí. V Kairouanu, ale i v jiných městech, uvidíme obměnu tohoto oděvu z velmi jemně tkané látky, béžové nebo černé, bývá o něco bohatší a s červenými třásněmi. Jedná se o plášť či pléd pokrývající celou postavu včetně hlavy a nazývá se haik. Podle něj si ženy většinou oblékají klasické evropské oblečení a doma haik odkládají.Tuniští muži obvykle chodí oblečeni zcela evropsky. Starší muži nosí tmavě červený klobouk bez okraje zvaný chechia (šéšia). Na jihu lidé nosí dlouhé volné roucho s krátkým rukávem zvaný jellaba (želaba).

OZDOBY, ŠPERKY

Šperky se nosí v hojné míře. Zdobí čelo, uši, krk, hruď, zápěstí, pas i kotníky žen. Na všech se projevuje vliv mnoha kultur, a to kultury turecké, evropské, egyptské, syrské a alžírské. Jsou mnohem masivnější než tradiční beduínské šperky. Vyrábějí se ze zlata nebo tepaného stříbra. Mohou být i z pozlaceného stříbra s barevnou (červenou, zelenou nebo modrou) vrstvou glazury a dozdobené perlami nebo korály. Motivy na špercích by měly nositele ochraňovat od všeho zlého. Jedná se především o symbol ryby, ruky a měsíce. Dříve nosily šperky jen vdané ženy, které je obdržely od svých manželů jako svatební dar. Ženy je přijímaly jako záruku jistoty v případě odloučení páru.Šperky lze koupit v Houmt Souku v židovské čtvrti, kde je velké množství klenotnictví.

HUDBA A TANEC

Nejtypičtější je břišní tanec, při kterém ženy dokonale pohupují v kyčlích a jejich horní polovina těla dokáže zůstat bez pohnutí. Samozřejmá je i variace s jejím zapojením. Při tanci dále pohybují rukama a nohama.Představení s břišním tancem jsou neobyčejně oblíbená. V hotelech a restauracích jsou nejžádanější turistickou atrakcí. Rytmické pohyby, které bychom museli nacvičovat celé hodiny, dokonale ovládá každé dítě na ulici. Tento tanec není pouze erotickou podívanou, ale vyjadřuje i skutečnou radost ze života. Když se na nějaké slavnosti ozvou údery bubínku darbouky, tleskají přítomní do taktu a tanečnice se najdou vždy.

FESTIVALY A SLAVNOSTI

Svátky a slavnosti se v Tunisku konají po celý rok. Některé festivaly dokonce nabyly mezinárodního významu. Přesné datum a doby konání těchto akcí se vyhlašují prostřednictvím sdělovacích prostředků. Popřípadě podrobné informace získáte v kancelářích ONTT (Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch).

Festival de la Medina, Tunis - po skončení půstu ramadánu, divadlo a břišní tanec

Festival pomerančovníkových květu, Nabeul - 02. - 21. březen

Festival des Ksour, Tataouine - 18. - 22. březen, folklór, lidové umění, soutěže

Slavnosti krahujců, El Haouaria - konec května, soutěž krahujců a jejich sokolníků

Divadelní festival, Dougga - od začátku do poloviny června, klasické a antické hry v amfiteátru

Jazzový festival, Tabarka - červenec, srpen, hudba, divadlo, výstava korálů

Festival klasické hudby, El Jem - červenec, klasická hudba v amfiteátru

Festival moře, Hammamet - červenec, soutěže ve vodních sportech, jízdy lodí, hry na pláži

Mezinárodní festival, Kartágo - 10. červenec - 15. srpen, hudba, divadlo, balet, lidové tance, filmy v amfiteátru

Mezinárodní festival, Hammamet - červenec, srpen, tanec, divadlo, hudba, folklórní představení

Festival d´Ulysse, Djerba - červenec, srpen, k památce Odyssea, typické písně a tance ostrova, volba Miss Ulysses

Festival sirén, Kerkennah - červenec, srpen, sportovní soutěže, tance mužů, rybářské závody

Festival poezie, Monastir - květen, divadelní, folklórní představení na promenádě u moře a v městském divadle

Festival, Sidi Bou Said - náboženská slavnost Cháridžovců, průvody městem k mauzoleu Abona Saida

Filmový festival, Kelibia - srpen, přehlídka amatérských filmů, každé dva roky

Filmový festival, Tunis - říjen, mezinárodní filmy ve všech kinech

Festival oázy, Tozeur - listopad, závody na velbloudech, lidové umění, zaklínači hadů, jezdecké hry

Festival Sahara, Tozeur, Douz - prosinec, leden, velbloudí zápasy a psí závody sloughi, folklór, vypravěči pohádek

Festival v Neftě - duben, tuniský folklór

Festival Aoussou, Sousse - srpen, karnevalový průvod, ozdobné vozy

SVÁTKY

Muslimský kalendář začíná hidžrou roku 622, kdy Prorok a jeho stoupenci opustili rodnou Mekku a přesídlili do Mediny. Kalendář je založen na bázi lunárního cyklu. Lunární rok trvá 12 synodických měsíců, tj. 354 slunečních dní. Tím vzniká posun o 11 - 12 dní oproti gregoriánskému kalendáři a časová pohyblivost náboženských svátků. Tzn. opakování všech svátků ve stejném termínu je možné až po 33 letech. Stanovení kalendářních dat se řídí vlastním pozorováním Měsíce.Státní a náboženské svátky jsou dny pracovního klidu, to znamená, že obchody a částečně i restaurace mají zavřeno.

NÁBOŽENSKÉ SVÁTKY

1. šawwál - Malý svátek "al-aíd as-saghír" ("al-aíd as-fitr")

konec půstu ramadánu

současně je svátkem dětí, všichni se navštěvují, dostávají nové ošacení a jiné dárky, také je to čas placení zakátu

10. dhú-l-hidždža - Velký svátek "al-aíd al-kebír" ("al-aíd al-idha")

den vyvrcholení pouti do Mekky, nazývá se také Svátek oběti, v tento den by každá muslimská rodina měla obětovat zvíře (obyčejně berana), je připomínkou Abrahámovi oběti, slaví se v 70. den po Malém svátku

12. rabí al-´awwal - Narozeniny Proroka Mohameda

"al-Mawlid an-nabawí aš-šaríf"

slaví se po celém Tunisku, hlavně však v Kairouanu

27. ramadán - Noc osudu "lajlat al qadar"

noc, kdy Bůh předurčuje osudy všech na následující rok a Mohamedovi byly seslány první verše Koránu

1. muharram - muslimský Nový rok

STÁTNÍ SVÁTKY

1. leden - Nový rok

20. březen - Den národní nezávislosti

9. duben - Památný den mučedníků

1. květen - Den práce

1. červen - Národní svátek

2. červen - Den mládeže

25. červenec - Den republiky

13. srpen - Den žen

7. listopad - Den jasmínové revoluce (Ben Alí se stal prezidentem)

Arabské rčení

>>Utlub ´ilm,wa law kána fí as-sín<<

>>Hledej poznání, i kdyby bylo třeba až v Číně<<

(Toto arabské rčení, které prý pochází od samotného zakladatele islámu, proroka Muhammada, použil proslulý arabský cestovatel Ibn Battúta, který procestoval ve 14. století velkou část tehdejšího známého světa. V té době byla Čína považována za skutečný konec světa, někde opravdu hodně daleko.)

Arabský minislovník

ZÁKLADNÍ
já - ena
ty - inti
tvůj - min
ano - aiwa
ne - la
včera - imbaari [imbaréh]
dnes - innaharda [innahárda]
zítra - bokra [bukra]
Vítejte. - Marhabe.
Dobré ráno. - Sabaah El Kheir.
Dobrý den. - Aslema.
Dobrý večer. - Masaa El Kheir. [masá l-chér]
Dobrou noc. - Tasbhalakir.
Na shledanou. - Bislema.
Já jsem... - Es mi...
Jak se jmenuješ? - Ešesmik?
Těší mě. - Marfataiba.
Mám se dobře. - Lebbes.
Ok. Dobře. - Behí.
Díky bohu. - Hamduli.
Hezké sny. - Ahlem saida.
Děkuji - Shukran.
Promiňte. - Samahni.
Prosím. - Min fadlek.
hezký - tahfouna
krásný, překrásný - mizyena

PŘEDLOŽKY A SPOJKY
protože - alachatr
nebo - Wala
jestli - utne
s - má
v - fí
na (letišti), V (lékárně) - fe(l)
na (stole, na nějaké věci) - ale
z (města) - min
z (kuchyně) - mil

ČÍSLA
0 - sefr [sifr]
1 - wahed [waHid]
2 - etnein [itnén]
3 - talatah [taláta]
4 - arbaach [arbak]
5 - khamsah [chamsa]
6 - sitta [sitta]
7 - sabaah [sabka]
8 - tamanyah [tamánja]
9 - tesaah [tiska]
10 - asharah [´ašara]

HODINY
Kolik je hodin? - Kadeš el v kt?
hodina - sea
půl - nos
půlnoc - nos ilíl

DNY
pondělí - (e)thnín
úterý - (e)thlétha
Středa - (e)lerbá
čtvrtek - (e)lchmíz
pátek - (e)lžomá
sobota - (e)sbth
neděle - (e)lehad

MĚSÍCE
Leden - Žánvi
Únor - Fívri
Březen - Marz
Duben - Avril
Květen - Mej
Červen - Žuan
Červenec - Žvilia
Srpen - Ut
Září - Septómbr
Říjen - Októbr
Listopad - Novémbr
Prosinec - Dosómbr

BARVY
bílá - abjeth
černá - ekhel
modrá - azr k
žlutá - asfr
červená - ahmr
fialová - benesfež
růžová - rós
oranžová - bortokali
stříbrná - fthí
hnědá - kahui

MÍSTA
toalety-bit el ma
moře - el Bahr
centrum - west el balad
trh - [il-súq]
pošta - [al-bósta]
přístav - meena
nemocnice - mostashfah [il-mustašfa]

SLOVESA
jít - nimchi
jdu - mechi
my jdeme - nimchou
ukázat, vidět - inchoufek
udělat - naamel
zlobit se - nitgachech
nezlobit se - titgachich
jíst - yeklo
plakat - tebki
budou - bech
myslím - inkamem
já chci - innajem
musím - yelzemni

OTÁZKY, FRÁZE
Nemluvim arabsky. - Ana mesh batkalem araby.
Mluvíte anglicky? - Enta betetkalem engleesy?
Jak se máš? - Ti winek?
Co teď děláš? - Ech taamli tawa?
Proč jsi ode mne tak daleko? - Aleh inti baida aleyya?
Vše nejlepší, zlato (narozeniny) - Aid Miled Saiid ya hobbi.

DOPRAVA
hotel - funduq
vlak - trinu
autobus - kar
letadlo - taj
letiště - mataar
chci jet do... - Awez arouh...
doprava - Yemeen [yemín]
doleva - Shemaal [šhimál]
stop - Tawa´caf

OBCHOD, RESTAURACE
peníze - felous
drahý - ghaali [ghálí]
levný - rikhiis
Kolik? - Bekam? [bi kém]
Kolik to stojí? - Kadeš?
To je drahé. - Ralí.
Udělej dobrou cenu. - Amelí sum behi.
cukr - sokr
sýr - fromaz
chléb - chobs
máslo - zebda
víno - srab
voda - mayyah
káva - kahwa
pít pivo - niskrou

LÁSKA...
miláček - habibi
Miluji tě. - N'hebek.
Moc tě miluji - Inhebbek barcha.
Dej mi pusu. - Atými bussa.
Moc mi chybíš... - Stahichtek barcha.

Tunisko - stravování

Tuniská kuchyně kombinuje dvě velké ctnosti: je jednak velmi zdravá a jednak velmi chutná. Oba tyto klady zdědila po svých hlavních inspirátorech – kuchyni francouzské a turecké. Jejich vlivy se velmi vhodně zkřížily s domácí kuchařskou školou a také dary, které tuniská země dává. Musíme si uvědomit, že se nacházíme v muslimské zemi, a proto nemůžeme očekávat Čechy oblíbené vepřo-knedlo-zelo. Jako cizincům nám sice budou místní restauratéři ochotní vepřové připravit, ale určitě ne všude. Držme se tedy raději zásady poznávat cizí kraje i prostřednictvím jejich kuchyně a vychutnejme si pestré a zdravé kombinace místního jídelníčku. Standardní jídla jsou bohatá na ovoce a zeleninu, nechybí ani olivy, ryby, kuřecí, skopové a hovězí maso. Nelze neupozornit na fakt, že skopové, které nám nabídnou v Tunisku, je chuťově úplně jiné a samozřejmě daleko lepší, než maso stejného druhu, které koupíte u nás. Asi nejoblíbenější jídlo v Tunisku je kuskus. Zvláštní zmínku také zasluhují dezerty. Jde o klasické orientální zákusky z medu, mandlí, ořechů, které by u nás doma působily snad trochu přeslazeně. V kombinaci s horkým podnebím, žhavým sluncem a vzduchem, který voní mořem a dovolenou, stávají se z nich rajské tečky za každým jídlem. Tuniská vína patří k velmi kvalitním a ceněným. V severních oblastech země jim nechybí ani slunce, dodávající hroznům sladkost, ani voda, potřebná pro vzrůst plodů. Francouzská kolonizace pozvedla úroveň místního vinařství – místy snad až na úkor pěstování mnohem potřebnějšího obilí.

Tunisko - obchodování

Všichni už slyšeli o orientálním obchodování. Každý proto ví, že se v těchto zemích musí smlouvat o cenu. Zde to platí nejen pro normální nákupy, ale např. i pro taxislužbu. Samozřejmě se lépe smlouvá, když máte dost času. Ten je pro obchodování velice důležitý. Proto nikdy nesmí mít obchodník pocit, že někam spěcháte. Je mu totiž jasné, že v tom případě máte-li o věc zájem, koupíte ji raději dráž než byste chvíli vydrželi a cenou nehne nebo hne jen mírně. Stejně tak se nevyplatí nabídnout cenu blízkou jeho ceně v domnění, že ji udržíte a obchodník ji bude akceptovat. Jednak takto nabízená cena je více než obchodník doufal získat – vždy si řekne minimálně o třetinu více než kolik skutečně chce dostat. Proto je možné začínat smlouvat na třetině částky, kterou obchodník navrhl. Dobrý test ceny je odchod z krámu. Půjde-li za vámi, určitě ještě sleví. Zůstane-li v obchodě, musíte přidat vy. V každém případě platí, že začnu smlouvat POUZE tehdy, mám-li o obchod zájem. Požaduje-li obchodník 10 dinárů a já nabídnu 3, předpokládá se, že potvrdí-li tuto cenu obchodník, vytáhnu peněženku a platí.

Tunisko - měna

V Tunisku se jako platidla používají tuniské dináry - TND. Jeden dinár má tisíc milimů, což je pro Evropana, zvyklého na stovkové dělení peněz, nezvyklé a je potřeba si na toto dávat pozor. Samozřejmě zde můžeme platit všemi volně směnitelnými měnami, neboť Tunisko patří mezi moderní země, navíc rozvinutý turistický ruch podobné chování předpokládá. Musíme zde upozornit, že dovoz ani vývoz tuniských dinárů není povolen, zato výměna je možná téměř na každém rohu. Nemá smysl příliš dlouho vybírat směnárnu, neboť kurs je v podstatě jednotný. Navíc platí předpis, že při odjezdu lze vyměnit maximálně 30 % vyměněných peněz, a to ještě maximálně částku 100 dinárů.Papírové peníze jsou v hodnotách 5, 10, 20 a 30 TND, kovové v hodnotách 1 TND a 500, 100, 50, 20, 10 a 5 milimů.

Arabské písmo

Narazila jsem na moc pěknou stránku o arabském písmu, ke shlédnutí zde. Potom ještě jedna stránka - zde.

Historie Djerby

Zajímavé jsou ještě pevnosti. V Houmt Souk stojí u moře španělská pevnost vystavěná převážně v 15. století Borj el Kebir, což znamená Velká pevnost. Historie této pevnosti je dosti pohnutá. Obzvlášť zajímavý je masakr přeživších španělských obránců (měli to tu asi jako kolonii) po dobytí pevnosti pirátem Dragutem (Dragut Ali) v r. 1560, který z jejich kostí nechal postavit věž (už nestojí). V pevnosti Borj el Kebir měl základnu i slavný Barbarosa (Rudovous).
Všechny cestovky a průvodci donekonečna omílají historku o tom, jak na ostrově Djerba přistál Odyseus a našel tu pojídače lotosů. Blbost. Jako Homérův ostrov lotofágů se ve Středomoří označuje kdejaký ostrov (hlavně Baleáry). Navíc na Djerbě není voda a lotosy vody potřebují hodně.

Houmt Souk
Největší město ostrova Djerba je Houmt Souk se 40 tisíci obyvateli, ale působí spíše dojmem větší vesnice. Mají zde kanceláře cestovky a letecké agentury, pár bank s bankomaty, půjčovny aut, restaurace, hotely. Houmt Souk leží na severním pobřeží ostrova. Západně od Houmt Souk je mezinárodní letiště. Většina turistů přilétá právě na něj a doprava do hotelu kamkoli na Djerbu jim trvá nejvýše hodinu (záleží ovšem také na cestovce).

Další obce
V obci Midoun se každé úterý koná tradiční berberská svatba. Pravidelné datum si vybírají asi kvůli turistům. Midoun neleží u moře, jde o druhé největší městečko ostrova. Také je tu celkem moc zajímavá krokodýlí farma, ve které je vidět i krmení krokodýlů, a muzeum.
Guellala je středisko výroby keramiky. Dá se koukat hrnčířům pod ruce a podívat se na vypalování v peci. Zajímavě jsou využity rozbité hrnce -- jsou z nich postaveny ploty, pece nebo garáže.

Koupání
Severní pláže jsou všechny velmi dobré, moře je čisté. Na rybaření a potápění se obzvlášť hodí skalnatý útes Ras Taguerness s majákem, který dělí severní pláže Djerby na dva úseky.

Židé na Djerbě
Dvě vesnice nedaleko Houmt Souk uprostřed ostrova Djerba jsou židovské. Jmenují se Hara Kébira a Hara Séghira. U vesnice Hara Séghira (přesněji v Er Riadh) stojí synagoga La Ghriba (též El Ghriba)postavená v roce 1920 na základech jedné z nejstarších synagog světa. Synagoga Ghriba je poutním místem Židů nejen ze severní Afriky. Bývá normálně přístupná, akorát je třeba mít pokrývku hlavy. Dodnes je důležitým židovským poutním místem -- ostrov Djerba byl v minulosti mezi několika málo místy, kde Židé směli přebývat. První osadníci na Djerbě byli pravděpodobně Židé, kteří sem možná odešli do exilu už při zničení prvního chrámu v šestém století před naším letopočtem. Židé mají v synagoze Ghirba něco jako centrum výzkumu Tóry, uchovává se zde jeden velmi starý exemplář Starého zákona.

O Djerbě

Popis: Ostrov Djerba ležící u jižního pobřeží Tuniska je největším ostrovem v severní Africe. Dnes žije na Djerbě kolem 100.000 obyvatel. Rozloha ostrova je 520 km2 a patří k nejvýznamnějším turistickým střediskům Tuniska. Díky výjimečným klimatickým podmínkám, 320 slunečným dnům v roce, krásné palmové vegetaci, dlouhým písečným plážím a čistému moři, splňuje Djerba všechny podmínky pro strávení příjemné a klidné dovolené. Vyjdete-li z hotelu, vrátíte se o kousek zpět do minulosti. Ve vesnicích pracují hrnčíři, tkalci koberců a řemeslníci zdobící stříbro filigránem. Ostrov je skvělým místem k odpočinku, ale najdete zde vedle kvalitních hotelů také golfová hřiště, široký výběr sportů, folklór a diskotéky. Největší město: Houmt Souk (40.000 obyvatel) Úřední jazyk: Arabština, lze se domluvit francouzsky, anglicky a německy Doba letu: 3 hodiny HOUMT SOUK je největším městem na ostrově Djerba. Žije zde kolem 40.000 obyvatel. V samém srdci města jsou uličky plné řemeslníků a obchodníků a jsou zde dobré nákupní možnosti. V roce 1968 bylo ve městě založeno muzeum se sbírkou tradičního oblečení, oblečením pro nevěsty, židovskými šperky a hrnčířským zbožím. MIDOUN je druhé největší město Djerby spátečním trhem, medinou a mešitami, je malebné místo přizpůsobené cestovnímu ruchu. Rozkládá se jen 5 km směrem do vnitrozemí od severních pobřežních letovisek. GUELLALA, nacházející se na jižní straně ostrova, je střediskem hrnčířské výroby. Výrobky se zde vyrábějí tradiční ruční metodou a dílny mohou turisté navštěvovat. Slavná židovská synagoga LA GHRIBA, což v překladu znamená "dílo zázraků", se nachází nedaleko městečka Er Riadh. Je jednou ze dvou vesnic na Djerbě, které jsou již dlouho domovem rozsáhlé židovské komunity. Synagogu můžete navštívit každý den kromě soboty. Město ZARZIS je nejjižnějším turistickým letoviskem na tuniském pobřeží a leží v těsné blízkosti ostrova Djerba, se kterým je spojeno silnicí. Město vyrostlo na místě římského Gergis v době francouzského protektorátu a dnes zde žije 15.000 obyvatel. V centru města najdete starý rybářský přístav či Velkou mešitu. Turistická zóna vzdálená 2 km od centra města se může pochlubit krásnými plážemi s bílým pískem, křišťálovým mořem a vysokými palmami, které chrání před horkým sluncem.

Odysseus přistál kdysi na Djerbě jen proto, aby doplnil zásoby. Nechtěl se tu zdržet ani o chvilku déle, a to byl jeho omyl. Své námořníky spoutal a násilím dostal zpátky na loď jen proto, že ochutnali „plodů lotosových“ a nechtělo se jim plout dál. Dnes by se Odysseus při troše zdravého rozumu Djerbě zdálky vyhnul. Je tu totiž tolik lákadel a pohody, že by své muže zpátky na loď nedostal ani v řetězech. A kdyby měl rozumu více, tak by s nimi na ostrově zůstal. Alespoň na pár překrásných dní. A co vy?

Tunisko - historie

Na to, že je Tunisko poměrně malou zemí, jsou jeho dějiny velmi bohaté. Odehrál se tady zničující zápas mezi Římem a Kartágem. Tunisko již od starověku zažívalo doby rozvoje a vzestupu, stejně jako nepokoje a války. Jeho kulturní dědictví zahrnuje odkaz Féničanů a Kartaginců, Římanů, Vandalů, Byzantinců, Arabů, Ottomanů a nakonec i Francouzů.

Historický kalendář
1100 př.n.l. příchod Féničanů
814 př.n.l. založení Kartága
264 – 241 př.n.l. První punská válka
218 – 202 př.n.l. Druhá punská válka
149 – 146 př.n.l. Třetí punská válka
146 př.n.l. zničení Kartága
29 př.n.l. založení obnoveného římského Kartága
439 dobytí Kartága Vandaly
534 dobytí Kartága Byzantinci
670 příchod Arabů, založení Kairouanu
698 dobytí Kartága Araby
1160 vláda Almohádovců
1535 ovládnutí Španělskem
1574 turecká nadvláda
1705 založena nová dynastie bejů Huseinů
1881 francouzská kolonizace
1920 založena strana Destour
1936 založena strana Neo-Destour
1943 dobytí Tuniska Spojenci, obnovení nadvlády Francie
1955 vnitřní autonomie
1956 získání nezávislosti
1957 založení republiky
1963 odchod francouzských jednotek z Bizerte
1987 sesazení prezidenta Bourgiby, prezidentem zvolen Zine El-Abidine Ben Ali

Počátky osídlení

Archeologické nálezy v jeskynních jižního Tuniska dokládají, že tato oblast byla osídlena již v starší době kamenné. V mladší době kamenné, zhruba kolem roku 4000 př.n.l., sem přicházejí berberské kmeny.

Berberové jsou původní obyvatelé severní Afriky a Kanárských ostrovů. Jejich název vychází z řeckého „barbaros“, což bylo označení používané pro všechny národy žijící mimo území Řecka a Říma. Stejný původ má také slovo barbar. Vlastním jménem jsou tyto kmeny podle původu a místa usídlení Tuarégové (Sahara), Kabylové (Alžírsko), Guančové (Kanárské ostrovy).

Kartágo

Féničané se na tuniském pobřeží objevili kolem roku 1100 př.n.l. Připluli z Tyru v dnešním Libanonu a začali zakládat kupecké osady po celém Středomoří. Patřili mezi ně Utica, Hippo Diarrhytus (Bizerte), Thrabaka (Tabarka) a Hadrumetum (Sousse). Rozložení sil v celém Středomoří změnilo v 9. století založení města Kart Hadašt známého spíš jako Kartágo.

Kartáginci byli označování jako Punové. Tento název pochází z latinského pojmenování Féničanů „Poeni“. Ze své původní země si přivezli svou kulturu a mnohé znalosti. Féničanům je připisován objev způsobu výroby nachové barvy z červce nachového, stejně jako způsob výroby skla. Do dějin lidstva se navždy zapsali vynalezením hláskového písma.

Kartágo brzy převzalo vůdčí roli v celém západofénickém světě a stalo se velmi mocným městem vládnoucím své říši. Zatímco Tyros v původní domovině Féničanů upadal pod tlakem asyrské říše, Kartágo bylo na vzestupu. Kartáginci měli jako všichni Féničané skvělé námořnické schopnosti. Ty jim v kombinaci s jejich obchodnickým uměním umožnily vybudovat starověké námořní impérium. V 7. století př.n.l. již kontrolovalo obchod v celém Středozemním moři. Kartágo fungovalo jako městský stát a ovládalo velké oblasti v severní Africe, jižním Španělsku a patřili mu kolonie na Sicílii, Sardínii, Maltě a Baleárských ostrovech.

Kolonizace Sicílie byla provázena konfliktem se sicilskými Řeky. Následovalo několik válečných střetnutí a nakonec vzájemné měření sil skončilo smírem. Západní pobřeží Sicílie však nakonec Kartágo získalo zpět.

Kontrola Kartága nad obchodem v celé oblasti však nevyhnutelně musela vést ke konfliktu s novou mocností ucházející se o nadvládu nad Středozemím. Ve 3. stoletím př.n.l. totiž vstoupili do mocenského boje vzmáhající se Římané. Záminka k otevřenému konfliktu mezi dosavadními obchodními partnery se našla brzy, a to na Sicílii, při povstání města Messany proti Syrakúsám. Messinští i Syrakúsy se pokoušeli získat pomoc jak z Říma tak z Kartága.

Punské války

Punské války trvaly dlouhých 128 let a oba soupeři se během nich vzájemně téměř zničili. Punské války byly sice tři, ale šlo v podstatě o jeden vleklý konflikt.

První válka začala roku 264 př.n.l. a trvala přes 20 let. Události spustilo obsazení Messany Kartáginci, načež se do souboje zapojil Řím. Boj o vliv na Sicílii se vyvíjel se střídavým úspěchem na obou stranách.

Při pozemních operacích Římané sice Kartagince často poráželi, ale ve strategické kontrole nad mořem mělo převahu Kartágo. První námořní bitva byla pro Římany úplná katastrofa. Nedokázali téměř vůbec manévrovat a Kartáginci se dokonce ani neobtěžovali vytvářet bojové formace. Římané se však dokázali poučit ze svých chyb a jejich nezdolná vůle nakonec obrátila štěstí v jejich prospěch. Podle jediné ukořistěné kartáginské lodě vybudovali s obrovským úsilím vybudovali nové loďstvo a změnili strategii bitev. Přenesli boj na paluby lodí a v dalších bitvách již slavili vítězství. Kartágo sice ještě dvakrát zničilo obnovenou římskou flotilu, ale v rozhodující bitvě roku 241 př.n.l. u Edgarských ostrovů Římané zvítězili. Získali Sicílii, Sardínii a Korsiku. Kartágo bylo nuceno platit vysoké válečné reparace.

Druhá punská válka začala roku 218 př.n.l. a její příčinou bylo Kartáginské obléhání římského spojence, města Sagunto ve Španělsku. Město nakonec Hannibal dobyl a Řím vyhlásil Kartágu válku. Hannibal pak podnikl svou slavnou cestu přes Pyreneje a Alpy až téměř k branám Říma. Římané utrpěli dvě velké a zničující porážky, ale podařilo se jim postavit novou armádu. Nakonec byl Hannibal roku 202 př.n.l. poprvé a naposledy poražen. Kartágo vyjednalo mír a odvolalo Hannibala z italského tažení. Kartágo ztratilo své provincie ve Španělsku a Africe, museli Římu předat své válečné loďstvo a opět zaplatit obrovské reparace.

Kartágo však ani tato porážka nezruinovala. Řím se však díky svému vzrůstající moci rozhodl Kartágo zničit definitivně. Záminkou k poslední válce se stal spor Kartága s numidským vládcem Masinissou. Třetí válka trvala 2 roky, od roku 149 př.nl. do 146 př.n.l. Na jejím konci Scipio Africanus Kartágo úplně zničil. Město bylo vypáleno, srovnáno se zemí a posypáno solí. Přeživší obyvatelé byli prodáni do otroctví. Éra Kartága skončila.

Římané

Římané na dobytém území vytvořili svou provincii Africa proconsularis. Hlavním městem provincie se stala Utika. Nutnost existence strategicky položeného přístavu však Římany brzy donutila Kartágo obnovit. Na místě zničeného města byla roku 122 př.n.l. založena římská kolonie na popud tribuna Gaia Gracchuse. Rozkvět pokračoval za Ceasara i Augusta.

Africa se stala nejbohatší římskou provincií. Vznikly zde takové stavby jakou Dougga, Sbeitla, koloseum v El Jemu. Pro úrodnou oblast severního Tuniska je známé označení „obilnice Říma“. Římské Kartágo se stalo třetím nejvýznamnějším městem celé říše a bylo také hlavním městem celé provincie. Nadvláda Říma trvala v severní Africe téměř plných šest století a přinesla s sebou nový rozkvět celé oblasti. Během 1.století n.l. sem proniklo křesťanství a v rámci říše Římské bylo od 4. století ustanoveno státním náboženstvím.

Vandalové a Byzantinci

Vandalové vedeni králem Geiserichem v roce 430 n.l. vtrhli do severní Afriky. Roku 439 n.l. dobyli také Kartágo a učinili jej hlavním městem své Severoafrické říše. Vandalové byl původně germánský kmen, žijící na římském území ve Španělsku. Vandalové za pomoci místních odpůrců Říma ovládli celé pobřeží Středozemního moře od Tuniska až po Libyi a založili tady své nezávislé království. Jejich nadvláda trvala zhruba jedno století a byla provázena četnými povstáními berberských kmenů.

Další mocností, která vystřídala Vandaly se stala Byzantská říše. Oblast severní Afriky roku 533 dobyl Belisarius, vojevůdce císaře Justiniána. Byzantinci si však nevedli o mnoho lépe, 150 let jejich vlády provázela berberská povstání a náboženské nepokoje.

Arabové

Zásadním přelomem se stal vpád Arabů v 7. století. Byzantinci se ani příliš nebránili a roku 642 ustoupili. Dobyvatelé měli podporu části místních berberských kmenů, odmítající byzantinskou nadvládu. Arabové založili roku 671 své svaté město Kairouan, které se stalo jejich základnou pro celý Magreb. Roku 698 se jim podařilo dobýt Kartágo, poslední byzantskou baštu. Místní berbeři postupně přijali od Arabů islám a jejich kulturu, i když si uchovali některé své specifické zvyky.

Arabové se nakonec ukázali jako nejvlivnější dobyvatelé. Dali Tunisku, respektive celé severní Africe podobu, která se ve svých základech téměř dochovala dodnes. Jednou z nejvýraznějších změn byl příchod islámu.

Tunisko bylo dobyto za dynastie Umajjovců a zasloužili se o rozšíření islámu na získaných územích. Své sídlo měli v Damašku a jejich vláda představovala vrchol arabské expanze. Po vyvraždění Umajjovců se dostali k moci Abbásovci, kteří vládli z Bagdádu. Jejich africký guvernér Ibrahim ibn al-Aghlab založil roku 800 novou dynastii Aghlabovců, když se prohlásil za samostatného vládce. Hlavním sídlem Aghlabovců byl Kairouan a vybudovali své hospodářské centrum v Sousse. Další dynastií, která uchvátila moc v Tunisku byli Fátimovci a po nich několik dalších, až se roku 1160 se vlády ujali Almohadé.

Almohadé byli berberskou dynastií pocházející ze Španělska a sjednotili pod svou vládou celou oblast severní Afriky. Ustanovili dědičnými guvernéry rod Hafsidů, kteří Tunisku vládli od roku 1207. Hafsidové se později se prohlásili za nezávislou vládnoucí monarchii. Za jejich vlády se stal hlavním městem země Tunis. Šlo o nejvýznamnější období tuniského středověku. Říše odolávala nepřátelským útokům a křížovým výpravám. Po neúspěchu sedmé křížové výpravy zemřel roku 1270 nedaleko Kartága na mor francouzský král Ludvík IX. Kapet.

Vláda dynastie Hafsidů trvala až do roku 1574 a šlo převážně o období prosperity. Avšak jejich stupňující se konflikty se sousedními zeměmi, Marokem a Alžírskem předznamenaly konec jejich nezávislé vlády. Roku 1534 se o invazi do Tuniska pokusili Osmané. Hafsidové požádali o pomoc Španělsko. Karel V. vyslal do Tuniska svou armádu, která Turky porazila. Španělé tak roku 1535 získali nad Tuniskem kontrolu, i když oficiálně zůstal trůn loutkové vládě Hafsidů.

Turecká nadvláda

Roku 1569 se Turkům podařilo na Španělech dobýt Tunis, kteří ho nakrátko získali zpět o 3 roky později. Turci však roku 1574 provedli nový vpád a Španělsko porazili. Tunisko se stalo ottomanskou provincií, které vládli sultánem jmenovaní hodnostáři. Vládnoucí vrstva se rekrutovala z elitních členů ottomanských janičářů. Nejvyšší hodností byl bej, který byl skutečným vládcem země. Tato vládnoucí třída se postupně propojila s místním obyvatelstvem a vznikla nová monarchie Huseinů.

Během 16. a 17. století bylo tuniské a alžírské pobřeží domovem spousty arabských pirátů, kteří odtud vyplouvali do Středozemního moře. Nová tuniská vládnoucí dynastie, založená roku 1705 Husejn ibn Alím, začala vést upadající zemi k novému rozkvětu. Jejich vláda byla v podstatě nezávislá, formálně však uznávající svrchovanost tureckého sultána. Poskytování útočiště pirátům bylo jedním ze zdrojů nové prosperity. Konec výnosného obchodu „barbarského pobřeží“ ukončil až útok amerického námořnictva roku 1815.

Francouzská kolonizace

Na počátku 19. století o nadvládu nad Tuniskem mezi soupeřily Francie, Itálie a Velká Británie. Nejsilnější vliv měla právě Francie, u níž byli vládnoucí bejové silně zadluženi a Tunisko kvůli tomu stálo na pokraji hospodářské krize.

Bejové se snažili nezavdat Francii příčinu k útoku. Zrušili svou podporu pirátům, čímž přišli o jeden z významných zdrojů příjmů. Aby se vyhnuli kolonizaci přizpůsobili se požadavkům západních států na správu země, začali zavádět reformy a přijali dokonce i ústavu. Francouzi se požadavky na reformy pokoušeli oslabit moc vládnoucího beje. Zaváděné reformy však odstartovaly obrozenecké hnutí mezi tuniskou inteligencí.

Kolonizaci se ale podařilo pouze oddálit. Nesplácení půjček poskytlo Francii záminku a roku 1881 se rozhodla pro invazi. Využili nepokojů na tunisko-alžírské hranici, francouzská armáda vstoupila do Tuniska a francouzské loďstvo zaútočilo na Bizerte. Bej byl nucen ještě téhož roku kapitulovat a podepsáním dohody v paláci Bardo přišlo Tunisko o svou nezávislost.

Francouzi zavedli v Tunisku svůj protektorát. Oficiálním vládcem sice zůstal bej, ale veškerá výkonná moc byla v rukou Francouzů. Tunisko se stalo levným zdrojem surovin pro západní země. Vedlejším efektem drancování nerostného bohatství byla výstavba infrastruktury, po níž bylo ho třeba dopravovat. Byly vybudovány přístavy, silniční a železniční síť. Francouzi přinesli do Tuniska pokrok, ale užitek z toho měli jen francouzští novousedlíci, kteří také zabrali nejlepší půdu.

Nezávislost

Vznik vlasteneckých organizací na sebe nenechal dlouho čekat. Roku 1920 byla založena strana Destour (Ústava), ve které se po svém návratu ze studií na Sorbonně ve Francii angažoval mladý právník Habíb Bourgiba. V roce 1934 založil novou stranu Neo-destour, která si vytkla za cíl nezávislost země. Francouzi ji zakázali a Bourgibu na čas uvěznili.

Roku 1942 se o okupaci Tuniska pokusili Italové a do země vtrhla Mussoliniho armáda. Spojenci sváděli o Tunisko tuhý boj a roku 1943 se jim zemi podařilo získat a zřídit zde důležitý strategický bod pro invazi do Itálie. Po válce byl francouzský protektorát obnoven a hnutí za osvobození pokračovalo. Francouzská správa sice pod jeho tlakem přistoupila k reformám a zastoupení Tunisanů v některých funkcích správy země.

Protože však protektorát pokračoval dále, přistoupilo osvobozenecké hnutí k stávkám, sabotážím a atentátům. Tuto partyzánskou válku vedl Bourgiba z exilu v Egyptě. Francie se nakonec rozhodla udělit roku 1955 Tunisko autonomii. O rok později, 20. března 1956 získalo Tunisko nezávislost a stalo se konstituční monarchií. O rok později byl bej svržen a 25. července 1957 se Tunisko stalo republikou. Habíb Bourgiba se stal prvním prezidentem nového státu.

Francie stáhla se sice z Tuniska stáhla, ale ponechala si jednotky na strategické základně v Bizerte. Během příštích pár let až do skončení alžírské války roku 1962 došlo k několika ozbrojeným srážkám s tuniskými vojáky podél tunisko – alžírské hranice. Francouzi odtud operovali během války v Alžírsku a obviňovali Tunisko z podpory alžírského boje za nezávislost. Tunisko požadovalo vyklizení francouzské námořní základny v Bizerte a od roku 1961 ji tuniská armáda de facto obléhala. Francie nakonec z Tuniska musela definitivně odejít po vyjednávání Spojených národů roku 1963.

Současnost

Tunisko je jednou z nejstabilnějších zemí regionu a také jedním z nejumírněnějších arabských států. Významnou zásluhu na tom má první prezident Tuniska Habíb Bourgiba. Podařilo se mu prosadit novou moderní ústavu. Ženy získaly rovnoprávnost s muži a také volební právo. Bylo zakázáno mnohoženství. Tunisko se během své cesty muselo vypořádat se spoustou problémů. Nová správa země se potýkala s nedostatkem odborníků, negramotností obyvatel a vysokou nezaměstnaností.

Habíba Bourgibu roku 1975 jej Národní shromáždění jmenovalo doživotně prezidentem. V průběhu let však ztratil kontakt s realitou a izoloval se jak od svého národa, tak od ostatního arabského světa. Jeho zhoršující se zdravotní stav a některé zaváděné kroky vedly k obavám z vypuknutí nepokojů a vnitřních mocenských bojů. Roku 1987 Zine el- Abidine ben Ali zorganizoval nekrvavý převrat a odstranil Bourgibu od moci. Nechal se jmenovat prezidentem a v tomto úřadu byl potvrzen i v několika následujících prezidentských volbách. Habíb Bourgiba žil v politické izolaci až do své smrti roku 2000.

Tunisko - fakta o zemi

Hlavní město: Tunis (1.5 mil obyvatel)
Rozloha: 163 610 km2 (pevnina 155 360 km2 z toho cca 25 000 km2 pouště, vodní plocha 8 250 km2)
Počet obyvatel: 9.9 mil
Oficiální název: Tuniská republika (arabsky Al Džumhúrija at-Tunisia, francouzsky La République Tunisienne, anglicky Republic of Tunisia), الجمهورية التونسية
Sousední země: Libye, Alžírsko
Nejvyšší vrchol: Džabal Šambí – 1.544 m
Nejdelší řeka: Mejerda – 373 km
Jazyk: arabština, francouzština
Etnické složení: 98% Tunisané arabsko – berberského původu, 2% Evropané
Náboženství: 98% sunnitský islám, křesťanství, judaism
Státní zřízení: republika
Měna: tuniský dinár (mezinárodní zkratka TND)
Ekonomika: HDP 67 miliard USD, HDP/obyvatele 6,800 USD, roční přírůstek 5%, inflace 2.5%
Hlavní produkty: těžba fosfátů, ropy, zemního plynu a soli, turistika, oděvnictví, potravinářství, zemědělství - pěstování oliv, datlí, citrusů
Obch.partneři: země EU, severní Afriky, Asie, USA
Časové pásmo: GMT/UTC plus 1 hodina, oproti ČR minus -1 / 0 hodin (letní/zimní čas)
Elektřina: 220V / 110 V, 60 Hz

Správní členění
Tunisko je rozděleno na 24 guvernorátů (Tunis, Ariana, Ben Arous, Manouba, Nabeul, Zaghouan, Bizerte, Beja, Jendouba, Le Kef, Siliana, Kairouan, Kasserine, Sidi Bou Zid, Sousse, Monastir, Mahdia, Sfax, Gafsa, Tozeur, Kebili, Gabes, Medenine, Tataouine).
Hlavním a největším městem je Tunis. Další velká města jsou Sfax (260.000), Sousse (147.000), Kairouan (114.000), Bizerte (110.000), Gabes (107.000), Gafsa (79.000), Monastir (57.000), Nabeul (56.000) a Mahdia (43.000). Nejdůležitější přístavy jsou Tunis, Gabes, Sfax, Sousse a Bizerte. Silniční síť měří 18 997 km, z čehož téměř 16 000 km má asfaltový povrch. Železnice dosahuje délky 2660 km.
Tunisko je republikou prezidentského typu se silnými pravomocemi prezidenta. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament volený na pětileté období. Hlavou státu a představitelem výkonné moci je prezident volený na období 5 let.